Srpen 2013

Vyvolávání satana

20. srpna 2013 v 17:49 | Katarína |  Příběhy které jsem si vymyslela
Rodiče půjdou brzy spát, kolem desáté večer můžeš přijít, Klaudie."
"Tak to je skvělé, přijdu a vezmu s sebou tu knihu.
Zatím ahoj, Anežko"
Anežka položila telefon a šla připravit svůj pokoj na večerní vyvolávání satana. S Klaudií už to chtějí vyzkoušet delší dobu. Satanismus je láká, ale už je nebaví zůstávat jen u teorie a u představ. A když se Kladii dostala do rukou satanistická kniha s návodem, jak vyvolat satana, neváhaly dlouho. Kniha nebyla ledajaká, nedá se půjčit v žádné knihovně, slova v ní jsou jiná než, která se nacházejí v článcích na internetu. Celá kniha je vázána do pravé kůže, obsahuje nespočet neočíslovaných stran. Váží několik kilo. Klaudie ji našla při velkém úklidu na půdě.

Anežčini rodiče usnuli brzy, tak jak Anežka očekávala. Klaudie dorazila pár minut po desáté. Obě vystoupaly po schodech do Anežčina pokoje. Na oknech byly zatažené tmavé rolety, i přestože venku nebylo vidět na krok. Uprostřed pokoje byl malý nízký stůl ze dřeva. Kolem do kola byly zapálené svíčky. Doprostřed stolu položily otevřenou knihu, co donesla Klaudie. Na zdech visely tmavé ozdobné koberce se znaky satanistů. Celý pokoj vypadal nesmírně strašidelně. Klaudie se na chvíli zarazila, ale pak tomu všemu přišla na chuť a rozhodla se pokračovat. Tak jak bylo psáno v knize, posadily se naproti sobě a podaly si ruce. Zrakem upřeným do knihy začaly dvojhlasně číst řádky, tam uvedené.
"In nomine Dei nostri Satanas Luciferi excelsi! Ve jménu Satana, vládce Země, Krále světa, rozkazuji Silám temnot, aby vložily svou pekelnou moc do mých rukou! Rozevřete dokořán brány Pekel a vyjděte z propasti, abyste mě pozdravili jakožto bratra (sestru) a přítele!"
Pokojem projel lehký vánek, který nahnal děvčatům trochu strach. Jen se na sebe podívaly a pokračovaly dále.
"Dopřejte mi požitku, o nichž hovořím! Vzal jsem jméno tvé za část sebe sama! Žiji jako volné zvíře, těším se z radostí těla! Přeji poctivým a proklínám zkažené!"
Vánek neustával, neměl odkud vát. Okna byla pevně zavřena, Klaudie začala povolovat stisk, ale Anežka ji přidržela a pokračovala ve vyvolávání."Při všech Bozích Pekel, rozkazuji, aby se vše, o čem jsem hovořil, také stalo!
Přijďte a ozvěte se na svá jména! Projevte tak mé touhy!"
Vánek přešel ve studený vítr, až se začali otáčet stránky knihy. Klaudie se vytrhla ze sevření Anežčina. Vtom vítr jako na povel ustal a kniha se prudce zavřela, až obě dvě vykřikly leknutím.
"Tohle je moc Anežko, já jdu domů. Mám strach. Nelíbí se mi to!"
"Také mám strach Klaudie, ale přece právě tohle jsme chtěly ne? Vždyť se to konec konců povedlo, tak jak mělo. Kdybys se nevytrhla, určitě by s námi i promluvil."
"Ale já nechci, aby s námi mluvil. Líbí se mi teorie, ale nikdy jsem tomu nevěřila. Mám z toho divný pocit. Jdu domů. Ještě, že už je po všem, ahoj Anežko, zítra se uvidíme."
"A co ta kniha?"
"Nechej si jí tu, vezmu si jí až jindy."
Klaudie odešla domů. Neměla to daleko. Stačilo jen obejít místní rybník, projít jednou ulicí a už byla u svého domova. Anežka šla pomalým krokem zpět do svého pokoje. Rozsvítila světlo. Zhasla svíčky. Roztáhla rolety a knihu odložila stranou. Lehla si do postele a při pohledu na hodiny, které ukazovaly jedenáct hodin večer zavřela oči a usnula.

Klaudie šla kolem rybníku kvapným krokem domů. Vtom něco cítila za svými zády a prudce se otočila. Nikdo tam nebyl, ale cítila, jako by ji někdo z dáli pozoroval. Dostala strach, otočila se a začala utíkat domů. Z ničeho nic se zvedl studený vítr a Klaudie vykřikla zděšením.
Anežce se zdál sen. Viděla Klaudii ležet v příkopu u rybníka. Zardoušenou, mrtvou. Ze spánku vykřikla tak na hlas, až vzbudila svého otce. Ten přispěchal do pokoje za Anežkou. Podívala se na hodiny a ty ukazovaly dvě hodiny ráno.
"Klid děvče, to byl jen zlý sen. Spi dál, to bude dobré."
"Prosím tati, mohla bych dnes k vám do ložnice? Nechci tu být sama, prosím."
"Dobře, tak pojď."
Vzal vyděšenou Anežku do náruče a chtěl jí odnést do ložnice, v tom zazvonil Anežčin mobil. Volá Klaudie.
"Dej si pozor Anežko, velký pozor, nebo se ti stane, to co mě!"
To bylo jediné, co se z druhé strany ozvalo, pak se spojení přerušilo.
"Klaudie! Klaudie!" volala zoufale Anežka.
"Uklidni se Anežko, co se stalo?"
"Nevím tatínku, nevím. Mám strach, bojím se." Anežka začala ze zoufalství a strachu plakat.
"Neměj strach. Půjdeme spát a zítra uvidíš, že se vše vysvětlí."
Odnesl Anežku do ložnice, uložil ji mezi sebe a Anežčinu matku, pokojně usnuli. Ráno se probudil a při pohledu na Anežku vykřikl, až tím vzbudil svou ženu. Když spatřila to, co se naskytlo jejímu manželi. Začala křičet a plakat. Anežka byla mrtvá, zardoušená.
Klaudii objevili v příkopě u rybníka. Mrtvou a zardoušenou, její smrt byla odhadována na půl dvanáctou v noci, ale jak pak mohla volat ve dvě ráno Anežce? Kdo ty dvě zabil? Proč by je někdo zabíjel a jak to, že jsou zavražděné stejným způsobem? Jak by se někdo vůbec mohl dostat k Anežce a uškrtit ji, aniž by přitom vzbudil její rodiče?
V Anežčiným pokoji byla nalezena ona satanistická kniha, otevřena na stránce: "Ukončení vyvolávání". Ani jedna z dívek si této stránky nevšimla. Neukončili vyvolávání. Zabil je tedy Satan, kterého probudili z jeho spánku? Na to nikdy nikdo nepřišel. Anežce s Klaudií bylo pouhých čtrnáct let.

Život

15. srpna 2013 v 18:18 | Katarína |  Téma
Každý má svj život a každý ivot jednou končí....
Nikdo nežije věčně...
Berte to tak že každý člověk má svíčku která se zapálí...
A když dohasíná tak ten určitý člověk neuvidí víc světa než viděl nebo vidí....
Je to smtné ale je to tak..
Moto: Člověk nemusí nic, člověk musí jenom umřít... :'(
A já říkám že život se nem přežít ale prožít...
Tak si s toho berte příklad a uívejte si života.. :) :) :* :)*

Vaše: Katarína :**


Jsem zpátky.... :))

14. srpna 2013 v 8:46 | Katarína |  Prázdniny
Včera večer jsem se vrátila z táboru.... :P strašně jse mi stýska.... :(( je to nepřekonatelné.. po všech lidech a to prostě nejde ....... :'( :'( :'( :'( :'( :'( :'( :'( :'( :'( :'( :'( Už je neuvidím rok.... (dlouhá doba) ale co už potřebovali jste mě i vy... :) Takže se spátky vracím k blgu... :))
Vaše: Katarína :**

Křik,panika,bolest,strach a krev...

1. srpna 2013 v 17:50 | Katarína |  Příběhy které jsem si vymyslela
Předem upozorňuji že tento příběh jsem nevymyslela já..... :)

Křik, panika, bolest, strach, krev. Všude je krev. Křik pomalu utichá, slábne, každých pár sekund je slabší a slabší, až nakonec utichne úplně. V tu dobu, kdy každý v tom malém pokoji leží mtrvý v kaluži vlastní krve. Jen jeden člověk v rohu místnosti ještě slabě dýchá. "tak ty nechceš umřít co?" A při těchto slovech mu někdo vyrve srdce z těla...
Probrala jsem se. Všude to tu strašně smrdělo, asi to mě nejspíš probudilo. S ještě polozavřenýma očima jsem pomalu vstala z postele, když jsem pravou nohou šlápla na něčeho mokrýho. Doprdele. Byla to krev. Všude po zemi byla mrtvá těla. Ani jednoho jsem neznala. Vlastně jsem neznala ani tenhle pokoj. Rozběhla jsem se k oknu - neznala jsem ani tohle město. Zachvátila mě neuvěřitelná panika, nevěděla jsem, co dělat. Ale něco mi říkalo, abych poldy nevolala. Vůbec jsem nevěděla, jak jsem se tady octla. Vím, že jsem nepila a alkohol byla jediná věc, co mi zatím způsobila vokno na celej večer.. sakra, byl to vůbec večer? Bůh ví jak dlouho jsem tu mohla bejt. Začala jsem hledat mou bundu, protože jak jsem si všimla, všechny ostatní věci, včetně bot, jsem měla pořád na sobě. Bunda byla celá od něčí krve, super. Rozhlídla jsem se. Přísahala bych, že každý z těch mrtvých lidí směřovalo jejich poslední pohled na mě.. Okamžitě jsem z toho domu utekla. Jakmile jsem stála před ním zjistila jsem, že nikde okolo nebylo nic. Jen stromy, pole, keře... jinak nic. Ani silnice, chodník, ani ta vyšlapaná cestička. Ani ta. Rozeběhla jsem se dopředu, pořád jsem utíkala a utíkala a utíkala..
Probrala jsem se. Znova. Ale teď už doopravdy. Jen blbej sen. Byla jsem ve svým pokoji. Podobný sny se mi zdáli pořád. Nikdy jsem moc nemluvila s lidma, tak se mě asi moje alter ego pomocí těhle snů, snažilo přesvědčit k tomu, abych s nimi začala navazovat kontakty.. nebo abych lidi začala zabíjet. Zasmála jsem se. Stupidní myšlenka. Procházela jsem obývákem, kde seděla matka a brečela. Bylo mi jasný proč. Zase hádka s tátou, jak jinak. Přece jen, jsem se zeptala, jestli je v pořádku. A hned na to, jsem si vyslechla pár vět o tom, jak jsem k ničemu, že za vše můžu já a podobně. Díky mami. Namířila jsem si to do koupelny a dala jsem si rychlou sprchu. Oblíkla jsem se, když tu mi najednou můj pohled zabloudil někam kam neměl - na pračce ležela tátova zbraň. Bylo to ve vteřině - jsem přece k ničemu, za všechno můžu já. Prostě jsem ji vzala, zkontrolovala náboje, nabila ji a přiložila k hlavě. Vystřelila jsem. Slyšela jsem ránu, ale byla jsem pořád živá. Otevřela jsem oči a mezi mou hlavou a hlavní zbraně jsem spatřila obrovskou černou ruku. Máma už bušila na dveře a pištěla. Ignorovala jsem ji. Dívala jsem se na to monstrum, co stálo vedle mě. Obrovská černá postava stvořená ze stínu, přímo z ní vyzařovala temnota. Bála bych se jí, kdyby neměla ty oči. Ty obrovský krásně zářící zelený oči. Promluvila ke mě. "Neboj se mě. Já tě chráním. Aby nikdo neublížil tobě, abys ty neublížila sobě." Zalapala jsem po dechu.. já.. já.. pamatovala jsem si.. to. Tenhle tvor mě navštěvoval, když jsem byla malá...
"Včera v noci, jsi málem umřela a já tě zachránil a teď si chceš vzít život?"
Najednou mi hlavu proťala vzpomínka... Stojím v pokoji plným lidí. Nějaká párty.. chtěli mi něco udělat.. Byl tam ten tvor. Všechny do jednoho pomalu zabíjel, trhal jim hlavy, vytrhával jim srdce z těla, mučil je - vraždil je. Křičeli a prosili o pomoc. Já tam stála a usmívala jsem se. Až do té doby, dokud nebyli všichni mrtví. A každý z těch mrtvých lidí směřovalo jejich poslední pohled na mě...

Zdržení :*

1. srpna 2013 v 17:45 | Katarína |  Prázdniny
Od neděle do příštího víkendu tu nebudu..... :( Jsem na táboře.. :( takže tady nebudu psát téma říštíh týdne ale... Můžu dát strašidelnou historku na dnešek která by měla bt příští týden tak jo jd ji výmýšlet.. :D

Vaše: Katarína :**

Letní kino

1. srpna 2013 v 17:22 | Katarína |  Prázdniny
Každy byl asi minimlně jednou na letní kině... :P my ho máme zrovna u sousedů... :DD Na táhli prostěradlo a promítaly.Včera jsme promítaly (Jack a obři) to končilo kolem 10 večer a pak následoval kreslený film (Doba Ledová 4) který končil ve 00:01 :DDD Mojí rodiče už spaly... :P :DD a ségra už u nás nebydlí bydlí u svého přítele teďka na prázdninách se odstěhovala... :DD takže mám svůj pokoj... :DD ale spátky k tématu.. :D domů jsem přišla přesně 00:09 :DD Pak jsem šla spát ale stejnak jsem byla vzhru ještě půl hodiny :DD bylo to boží tady takové to letní kino na zahradě je lepší, než to městské kde každý řve každý se fackuje protože tam lítají komáři... :DD a nic neslyším však to znáte..... :D
PS. Dneska se taky bude promítat na zahradě jediný háček co budou hrát... :DD (nikdo neví) :DD

Vaše: Katarína :**